In August Company

NÁVŠTĚVA ATELIÉRU

Autor: ANETA MACOLOVÁ

foto: ADAM MRÁČEK

Ateliér, kterému vévodí modrá barva, klid a Karolína s Teodorikem. Oba vlastními silami vytvořili místo, kde realizují své zakázky a prodávají produkty z e-shopu In August Company. A také nesmírně inspirativní místo. Karolína je grafička, studovala knihu a papír, rozumí ale i látce. Teodorik zase webový designér a fotograf. Oba jsou všemi směry kreativní duše, které kolem sebe rády „utvářejí hezké společenství”. Jak vypadá jejich ateliér, a co znamená jejich In August Company?

Která tři slova vás nejlépe vystihují?

K: Modrá, doma, moře.

T: V dobré společnosti.

Která tři slova nejlépe vystihují váš ateliér?

K: Jednoznačně hromady věcí a krabic, modrá barva a příjemná atmosféra. Tu se snažíme utvářet nejen pro nás, aby se nám tady dobře pracovalo, ale i pro naše návštěvníky. Rádi se obklopujeme hezkými věcmi a lidmi a myslím si, že je to tady vidět.

Jaké to je, pracovat společně?

K: Skvělé, ale zároveň občas dost náročné. Je to pro nás velká výzva.

T: Je nutné dodržovat určitý balanc mezi volnem a prací, ale rádi pracujeme, i když máme volno. Zároveň bychom někdy chtěli mít volno, když zrovna musíme pracovat.

Jak se zrodily počátky In August Company?

K: S Teodorikem jsme se potkali pracovně jako grafici na společné zakázce. Já jsem dělala ilustrátorskou část a logo, Teodorik zase web. Zjistili jsme, že nám spolupráce vyhovuje a funguje, a začali společně pracovat na různých projektech. Později však přišla frustrace z toho, že jsme do jisté míry byli vždy něčím limitováni. Mnoho projektů se z různých důvodů nedotáhlo do konce a naše práce přišla nazmar. Nebo jsme naopak radili s věcmi, jako je název, balení a marketing, které nebyly součástí zakázky. To byl hnací motor pro vytvoření vlastního ateliéru. Věděli jsme, že na to máme kapacitu, a víme, jak to za nás má vypadat dobře a správně.

Proč zrovna tento název?

K: Je pro nás těžké to vysvětlit a popsat česky. Někde jsme našli frázi „To be in august company” a zjistili, že to vyjadřuje myšlenku, která dobře říká to, co chceme říct. „She was in august company” v překladu znamená, že „ona byla v dobré společnosti”. My jsme si z toho vzali tu dobrou společnost. Detailnějším zkoumáním pak zjistili, že fráze nese významů více. A všechny označují přesně to, co je našim cílem. Líbí se nám, když se člověk obklopuje krásnými věcmi, ale i lidmi a vytváří si tak jakési hezké společenství.

Jak byste definovali svou tvorbu? Co všechno tvoříte?

K: Všechno je to propojeno. Teodorik se věnuje grafice a já ilustracím, proto jsme si řekli, že bychom tyto naše schopnosti chtěli přenést na co nejširší spektrum médií. Návrhy přenášíme na papír, látku, méně snadné je to pak dostat na překližku a keramiku. Stojíme za vizuální formou značky, ale z velké části i za její produkcí, není totiž v našich silách pokrýt veškerou výrobu. In August Company jsme tedy nejen jen my dva, ale také spousta šikovných keramiček, švadlen, řemeslníků a řezbářů. Keramickou dílnu máme tady v Praze, textil a dřevařské výrobky produkujeme na Vysočině, odkud pocházím.

Je pro vás důležitá udržitelnost produktů? A co lokálnost?

K: Podle nás je to o nějakém zdravém selském rozumu. Vyrábíme věci, které nejsou spotřební a jejich výroba je velmi precizní. Každý výrobek má vyšší hodnotu, to proto, že se do něj promítá spousta času a energie, ale především vysoce kvalitní materiály, se kterými pracujeme. Když jsem dříve pracovala s papírem, spotřebovala jsem ho vždy velké množství. Snažila jsem se využít každý milimetr archu na maximum. Ne že bych v té době byla posedla udržitelností, ale pracovala jsem s materiálem, a znala jeho cenu. A takhle to podle mě funguje se vším a všude. V tom, co děláme, je tato myšlenka zásadní pro každého člověka, se kterým spolupracujeme. Například náš dřevař si někdy i sám pokácí strom a zpracuje jej od začátku až do konce. V keramice je zase hodně zbytků hlíny, která se na několikrát recykluje. Je pro nás důležité, aby se vše vyrábělo blízko a my mohli být u toho. V tom podle nás tkví myšlenka udržitelnosti. Nikdo z nás nechce, aby něco přišlo nazbyt.

“Nesnažíme se být trendy, spíš se vracíme k tradicím, jen to zkoušíme po svém.“ Jak?

K: Je to hra, která prostupuje všemi disciplínami, se kterými pracujeme a dá se k tomu přizpůsobit z mnoha úhlů pohledu.

Oba se snažíme nabourávat přemýšlení nad tím, co je tradiční a co moderní. Nelze to totiž jednotně definovat. Snažíme se, aby věci, které vyrábíme, nebyly sezónní. Líbí se nám, že když najdete ořechovou vařečku, tak nevíte, jestli je po babičce, nebo byla vyrobena teď. Pokud je vyrobena kvalitně z materiálu, který má určitou tradici, tak je to k nerozeznání. Kdybych měla mluvit sama za sebe, tak ráda pracuji s tradičním kostkovaným vzorem, který aplikuji na to, co dělám teď – různě jej překresluji, tisknu na len, kreslím na keramiku.

Navštěvujeme ateliéry, protože o značce a lidech, kteří za ní stojí, leccos vypovídají. Co místo, ve kterém tvoříte, vypovídá o vás?

K: Je to místo, které o nás momentálně vypovídá úplně nejvíc, a aktuální odraz toho, co zrovna tvoříme. Když se podíváte kolem, tak vidíte, že se rádi obklopujeme různými věcmi nejen z naší produkce. Máme tady plakáty, Teodorikovu sbírku magazínů, archivy starých kreseb, koberec po prababičce, ale i nábytek vyrobený na míru. Dělali jsme si to tady všechno sami, takže nám teď například nefunguje topení úplně tak, jak by mělo (smích).

Kde hledáte inspiraci?

K: Nejvíce asi na cestách a u moře. To je asi prostoupené vším, co děláme. Ráda navštěvuji různé obchůdky, dílničky a ateliéry. Pak se také inspiruji každodenností a praktičností. Když každý den používáte jeden hrníček, tak zjistíte, že by se vám hodil nějaký s velkým uchem.

T: V cizích městech. Máme rádi si číst, pozorovat a koukat se na domy, ve kterých lidé žijí. Nemusí to být ta nejlepší architektura, ale musí se tam dobře žít. Inspirují mě také zahraniční magazíny, nemusí být přímo o designu, ale o zajímavých lidech a místech.

Jakým způsobem ovlivňuje vaše národnost a prostředí, ve kterém žijete, vaši tvorbu?

K: Určitě mě ovlivnilo to, že jsem měla od mala přístup ke všem materiálům, se kterými pracujeme. Modelovala jsem s hlínou, babička i maminka šily. Také jsme oba studovali grafiku na umělecké škole, takže máme průpravu dějinami umění. To myslím hodně ovlivnilo vnímání okolního světa a jeho vizuálno, ze kterého pak můžeme čerpat.

T: Myslím, že na národnosti si hodně uvědomujeme její dobré i špatné vlastnosti, které díky ní máme. Naší značku, firmu, vnímáme jako evropskou, a to si někdy musíme připomínat. Není to úplně automatické a přirozené, jako Češi máme takovou tvrdou slupku, pod kterou je někdy těžké se dostat, ale i obráceně – je těžké se z ní dostat. Když se to povede, jsme otevření a přijímáme ostatní kultury. Nejsme v ničem horší než sebevědomější národy, jen to neumíme tak dobře prodat. Prostředí můžeme ovlivnit a je na každém z nás, čím se budeme obklopovat, a jakým věcem budeme připisovat pozornost.

Co pro vás znamená Má vlast?

K: Má vlast jsou pro mě místa, kde to mám ráda. Nemůžu však říct, že je to jen tady v Česku. Nejraději jsem totiž někde na pobřeží u moře. A to tady nemáme. Má vlast jsou pro mě tedy místa napříč Evropou, kde se cítím jako doma.

T: Osobně mi to tato fráze tolik neříká. Myslím, že ji někdy používáme k ujišťování se o své národní identitě, ale vlastně jsme vždycky byli v nějakém uskupení (Rakousko-Uhersko, monarchie…). Díky tomu nejsme tak přirozené sebejistí a hrdí na to, že jsme Češi. Není pro nás přirozené jen tak vyvěsit vlajku jako třeba pro Američany.