Erika Bornová, Šílenství je stráž noci

Přestože je Erika Bornová známá především jako sochařka, v Colloredo-Mansfeldském paláci vystavuje malířská a kresebná díla vytvořená v posledních letech.  Expozici uvozuje intimní představení samotné autorky, celá jedna místnost je orámována více než šesti desítkami jejích tváří v divokých barevných tónech. Tyto autoportréty vznikaly v průběhu roku 2018, tedy v době, kdy Bornová trpěla částečnou ztrátou zraku jednoho oka. „V této tísnivé situaci jsem si dala za úkol denně zachycovat svou podobu podle pohledu do zrcadla, který byl díky ztrátě zraku nutně deformovaný a rozostřený, a taky podle aktuálních pocitů,“ uvádí Erika Bornová v rozhovoru s Martinou Pachmanovou v časopise Quartal a pokračuje: „Když jsem začínala vidět, zájem o vlastní tváři mě opustil.“ Silný zážitek ze začátku výstavy, kdy člověk v autoportrétech Bornové začíná postupem času spatřovat vlastní emoce, je v dalších částech doprovázen poklidnými velkoformátovými obrazy mořských bezobratlovců a rostlin. Práce s olejovým pastelem z papíru až vystupuje, divák má tendenci vodní bytost pohladit. Z autorčina přístupu je cítit jak zaujetí přírodní estetikou, tak i její vniknutí pod povrch mořských forem. Zároveň má práce Bornové ekologický podtext, sama přiznává, že přírodopisné cykly nepřímo reagují na devastaci naší planety. Šílenství je stráž noci přímo odkazuje k jedné z básní Rainera Marii Rilkeho, kterému jsou spolu s Almou Mahler věnovány poslední dva sály expozice. Krom toho, že jsou tyto dvě osobnosti generačně spjaté, jsou pro autorku důležitou inspirací, jejichž cesty se pravidelně kříží. Četba Rilkeho přivedla Bornovou k Almě Mahler, která komponovala písně na motivy jeho básní, a tak jsou teď oba, Alma z polychromovaného polystyrenu a Rilke a jeho ženy na kartonu, usazeni do prosvětlených pokojů Colloredo-Mansfeldského paláce.