Obřad je aktivita, která zposvátňuje chvíli. Svátosti nejsou spisem všech českých a moravských tradic. Autorky čtyři roky pátraly a objížděly kouty republiky, aby vybraly zvyklosti, které je možné vzkřísit také ve městě. Během mé roční četby jsem pár malých obřadních úkonů po vzoru Lucie Králíkové vykonala, knihu jsem nosila s sebou v batohu a různých taškách, jednou ji dokonce ztratila a pak zase našla. Na Květnou neděli jsem si ušila lněný oděv pro předpovídání bouřek nebo v červnu skládala na louce Božítělovou posýpku z květin a listů.

Mnohem důležitější pro mě bylo uvědomění si vlastních obřadů. Období podzimu se nese v duchu sbírání popadaného ovoce v zahradě, a tak, než jdu ráno běhat, místo protahování sbírám trnky a počítám, kolik jich v noci spadlo. Taky přemýšlím, jestli jednotlivé počty něco znamenají, možná je začnu zapisovat. Jednou týdně vycházím na rozhlednu na kopci za naším domem, abych se podívala, jak se mění podzimní krajina a překonávám tak svůj strach z výšek. V zimě hodně čtu, návštěvy antikvariátů se tedy mění na rituál výměny, kolik knih si koupím, tolik prodám nebo umístím do knihobudky. Když venku moc hustě sněží, kreslím po paměti svá oblíbená místa, na která se potom vydám. Někdy jsou pod sněhem k nepoznání. Na jaře je velkým obřadem sazení ovoce a zeleniny. A v létě peču ovocné koláče plné slunce, ráda nechávám těsto kynout na venkovním parapetu. Celoročním rituálem je počítání nasbíraných kaštanů v kapsách, ve všech bundách i taškách, ráda je potom zanechávám na různých místech anebo někomu daruju. Svátosti jsou mým průvodcem k bytosti kraje, albem nádherných obrazů, knihou celého roku.