Nepotkala jsem nikoho, kdo by byl 100% fit. Změna počasí k podzimnímu v týdnu před Fashion Weekem se podepsala na všech. O to víc další náhlá změna zpět k počasí červencovému. Modelky si v backstagi vyměňovaly pastilky na bolest v krku, djové za pultem v DSC Gallery na akci Jana Černého zase syrupy na kašel.

Já jsem začala s pálením nosohltanu, jež se přehouplo v silné nachlazení se vším všudy. Holt párty v Groove baru si vyberou svoji daň, i když se člověk netkne alkoholu.
V Pražské tržnici bylo cítit ve vzduchu odcházející léto, vietnamská jídla a všeobecné nadšení, že se Fashion Week zase koná tak, jak si jej pamatujeme třeba z Kotvy nebo Clam-Gallasova paláce. Pro mnohé je tahle akce něco jako letní tábor, kde potkáte své kamarády jednou (nebo teda dvakrát) za rok. Nejen v backstagi je to taková velká rodina. Přehlídky jsou vlastně spíš bonus. Ale o módě to je. Při čekání na začátek přehlídky si vyměňujeme názory na kolekce, které jsme zrovna viděli. Probíráme, co nás inspiruje a co za práce nás v kreativním průmyslu čeká. Podporujeme se a zveme na další projekty. Říká se tomu networking a pro mně je Fashion Week hlavně o něm. 

Z kolekcí, které jsme viděly bychom rády vyzvedly přehlídku ADO (Ateliér designu oděvu) Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde studovali úžasní návrháři jako Jan Černý, Michaela Hriňová nebo Boris Kráľ, ještě dřív například Iva Burkertová nebo Daniela Pešková. Prezentované kolekce skvěle odrážely jejich jednotlivé tvůrce a navzájem se zcela lišily, čímž daly divákovy možnost vidět ohromnou škálu možností uchopení dnešního oděvního designu. Hudební doprovod byl perfektní, stejně jako svižná choreografie. My si jenom přejeme, aby české školy své studenty a tvůrce podporovaly, inspirovaly a lektoři jim předávali své vědomosti a nechali je roztáhnout křídla.