Různé země označují tento svátek různými jmény. Jedná se o velmi starou lidovou slavnost, která má své počátky ve starověku. Je pravděpodobné, že vychází z nejdůležitějšího keltského svátku Beltine, což ve starokeltštině znamená „oheň na uctění boha Belena” –  učitele druidů a ochránce lidu.

Ve střední části skotské vysočiny planuly dříve na prvního máje slavnostní ohně zvané „beltanské“, při nichž byly nepochybné a zvláště zřetelné stopy lidských obětí. Zvyk pálit tyto ohně přetrval na různých místech až do pozdních let 18. století a popis těchto obřadů tak skýtá pozoruhodný a zajímavý obraz starověkého pohanství, které se na mnoha místech dochovalo do dnešních dnů.

V předvečer Beltinu lidé uhasili všechny ohně v okolí a druhý den ráno začali chystat velkou vatru. Použili na ni dřevo ze sedmero druhů stromů a oheň se zapaloval třením dřev. Když byla takto zažehnuta hranice, pustila se shromážděná společnost do hodování. Když dojedli, bavili se zpěvem a tancem kolem ohně.

S nadvládou germánů vzrostl význam zapáleného ohně, který plnil zejména očistnou funkci a posiloval astrální sluneční božstvo. Vstoupil sem však také zcela nový prvek –  noční rej zlých sil (na vrchu Brocken v Harzu). Christianizační misie nejprve proti tomuto svátku bojovala, avšak posléze jej velmi účelně zasvětila svaté Valpurgii, ochránkyni před kouzly a zlými čarami (proto Valpuržina noc). 

Podle církve se o této noci shromažďují ke svému sabatu čarodějnice a jiné ženštiny obdařené magickou mocí, aby škodily.  Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby svým významem pohanský rituál zastínili. Odtud vychází i pojmenování Filipojakubská noc.

Ve středověku, kdy byly běžné procesy s čarodějnicemi, se o Filipojakubské noci ohně nepálily, naopak se prováděly ochranné rituály před čarodějnicemi a jejich vlivem. Na práh stavení a chléva se sypal písek, nebo se na něj dávaly drny s trávou. Čarodějnice nemohla překročit práh, dokud nespočítala všechna zrnka písku, nebo stébla trávy. Nade dveře se věšely byliny, nejčastěji se používal černobýl a ratolesti z lípy. Práskalo se bičem a mlátilo se do nádobí, aby se čarodějnice odehnaly.