Menu
STŘÍPKY Z KULTURY
Dnešním dnem startuje mezinárodní akce za prosazení urdržitelného módního průmyslu Fashion revolution week. Jeho hlavním cílem je ukázat světu, jak doopravdy funguje módní průmysl.
Kde a za jakých podmínek se naše oblečení vyrábí. Jak módu někdy nesmyslně a bezhlavě nakupujeme, užíváme a odkládáme. To jsou témata, kterými se hnutí zabývá. Zakladatelky kampaně, Carry Somers a Orsola de Castro, jsou přesvědčeny o tom, že pokud by měli lidé větší povědomí o fungování módního světa, rozhodovali by se v rámci svého spotřebitelského chování zodpovědněji. Fashion revolution usiluje o maximální možnou transparentnost oděvních firem a vyzývá je prostřednictvím této kampaně, aby odkryly své karty a dokázaly tak, že nemají co skrývat. Transparentnost je totiž nástroj udržitelnosti.
Vše odstartovala tragédie v bangladéšské továrně
Fashion revolution je mezinárodní iniciativa, která vznikla v Londýně, v přímé reakci na katastrofický pád bangladéšské oděvní továrny Rana Plaza, která se zřítila 24. dubna roku 2013. V jejich troskách zahynulo 1 130 lidí a více než 2 500 dalších bylo zraněno. Jednalo se o vůbec největší neštěstí v dějinách módy. Továrna byla původně zkolaudována jako administrativní budova, na kterou byla nelegálně dostavěna další patra, ve kterých se vyrábělo oblečení pro západní trhy. Vibrace šicích strojů způsobily praskliny ve zdi budovy, které následně zapříčinily její zřícení. Pracovníci na špatný stav budovy několikrát upozorňovali, jejich slova ale nebyla vyslyšena a pod výhružkou nevyplacení mezd museli opět zasednout k šicím strojům. Informace o události v továrně Rana Plaza tenkrát obletěly celý svět, zaplavily titulní strany celosvětových deníků a dostaly se do hlavních zpravodajských relací.
Tato nešťastná tragédie otevřela spoustě lidem oči. Rana Plaza ve světě zvýšila povědomí o tom, jak se oblečení vyrábí a jak to v módním průmyslu doopravdy chodí. Značky si zajišťují pouze design a následný marketing, mnohdy ani ony samotné nevědí, jakým způsobem, za jakých podmínek a kdo oblečení vyrobil. Výrobu oblečení totiž zajišťují externí dodavatelé, kteří díky vysoké konkurenci nutí vlastníky továren vyrábět oblečení pod cenou. Nedůstojné podmínky tak zůstávají našim očím skryty, a proto se na tuto problematiku snaží Fashion Revolution poukázat.
#WhoMadeMyClothes
Spotřebitelé, značky a lidé šířící osvětu zaplavují po celý týden sociální sítě fotografiemi v oblečení naruby a ptají se módních značek a řetězců hashtagem #whomademyclothes? (kdo vyrobil mé oblečení?) Vzývají je tak k transparentnosti a trvají na své odpovědi.
„Značky to opravdu vnímají. Některé odpovídají a ukazují fotky lidí, kteří vyrábí naše oblečení ať už v Čechách nebo v Číně, nemají se za co stydět. Velké řetězce spíše mlží, snaží se odtáhnout pozornost díky svým vlastním kampaním zaměřeným na jiné jejich aktivity nebo posílají jako odpověď odkaz na své stránky plné prázdných slov. Ale cítí to. Věřím, že Fashion Revolution opravdu přinese změnu tím, že informuje a spojí masy,“ uvedla pro Greenglasses Kamila Boudová, ambasadorka Fashion Revolution v Česku a na Slovensku.
1 bavlněné triko = 2720 litrů vody
Problém módního průmyslu nesouvisí pouze s etikou výroby. V současnosti je považován za druhého největšího znečišťovatele životního prostředí. Výroba jednoho kusu oblečení je náročná na spotřebu přírodních zdrojů. Příkladem je pěstování bavlny v nevhodných podmínkách. Rostlina potřebuje spoustu vody, vytváří se tak umělé závlahové systémy. Fashion Revolution uvádí, že na jedno bavlněné triko je zapotřebí až 2720 litrů vody. V kombinaci s dalšími faktory, jako je například sadba a opakované pěstování monokultur na obrovských plochách, ztrácí půda schopnost zadržovat vodu a v konečném důsledku to může vést k půdním erozím. Bez ekologického dopadu nezůstává ani proces barvení vláken a látek nebo cesta, kterou naše oblečení urazí, než doputuje na ramínka v obchodech.
Krvavá bavlna
Dost možná vám v šatníku leží kus oblečení vyrobený z bavlny pocházející z provincie Sin-ťiang na severozápadě Číny. A možná jste taky zaznamenali debatu, která se v poslední době kolem této oblasti i plodiny rozpoutala. Tamní materiál tvoří drtivou většinu čínské produkce zmíněné suroviny a zhruba pětinu té celosvětové. Ta je používána k výrobě oděvů v dalších klíčových zemích módního průmyslu, jako je Bangladéš, Kambodža nebo Vietnam. Tato pro pěstování bavlny významná oblast se však stala symbolem útlaku ujgurské menšiny. Lidskoprávní organizace shromáždily dokumenty, satelitní snímky a svědectví potvrzující zneužívání Ujgurů k otrocké práci. USA tamní dění označilo za genocidu. Evropská unie spolu se Spojenými státy, Velkou Británií a Kanadou poprvé od roku 1989 uvalily sankce na čínské představitele, které obviňují z porušování lidských práv muslimských Ujgurů a nucených práci. V reakci na to se módní značky mezinárodního měřítka, jako například H&M, Nike, Adidas, Burberry a další postavily proti využívání bavlny pěstované v oblasti Sin-ťiang. Čímž rozdmýchaly spor s čínskou stranou, která toto obvinění obratem popřela a vyzvala své občany k bojkotu těchto značek. Sinťiangská bavlna je významný obchodní artikl a tak se řada západních oděvních značek dostala v Číně na černou listinu. Nejvíce skloňovanou značkou je v tomto směru H&M, které po svém prohlášení zmizelo ze všech internetových vyhledávačů a aplikací. Čínští zákazníci se navíc začali vyhýbat kamenným prodejnám. Výše jmenované značky jsou tedy momentálně vystavené nevyžádané morální i ekonomické zkoušce. Čínský trh pro ně byl a bude naprosto klíčový, bude jim tedy lhostejné, za jakých podmínek bylo zboží vyrobeno?
Kupujeme méně, vybírejme lépe
Móda je všude kolem nás. Ať už paříme k jejím milovníkům, nebo naopak lidem, pro které je klíčová pouze funkčnost oblékání, pořád jsme spotřebitelé a podporovatelé tohoto neúprosného systému módního průmyslu a velkých textilních řetězců. Problematika spjata s fast fashion a špinavý módním průmyslem má mnoho rovin. Jedním z východisek, jak tento problém globálního měřítka vyřešit je otevřít veřejnou diskuzi. Značky a jejich chování začínají být pod drobnohledem západních médií a spotřebitelů, kterým přestává být lhostejné, v jakých podmínkách bylo jejich oblečení vyrobeno. Avšak úplný bojkot řetězců situaci nepomůže, i přesto, že lidé v továrnách pracují v nelidských podmínkách, je to pro mnohé z nich jediný zdroj obživy. Každý z nás výběrem a nákupem kusů oblečení rozhoduje o podobě módního průmyslu.
Jedině vlastní zodpovědností můžeme dosáhnout udržitelnosti. Zejména však apelujeme na podporu lokálních značek, tvůrců a designérů. Jsou transparentní a my tedy víme, že jejich produkty vznikají za etických podmínek. Navíc nás hřeje pocit toho, že oslavujeme československou tvorbu.
Má vlast se tedy připojuje k Fashion revolution weeku a ptáme se na otázku: Kdo a za jakých podmínek vyrobil oblečení, které máme právě na sobě?
Zdroj informaci: ČTK, Veronika Blabla Hubková kniha Příhěh skříně, Fashion revolution,
Všechny fotky oficiální fotky mezinárodního hnutí Fashion revolution pro press