Téma folklóru a lidového umění zajímá mnoho lidí. Znáš někoho, kdo by dělal něco jako vy?

Když pominu pár publikací z počátku minulého století, tak v současné době kniha mapující české tradice a vůbec řemesla v takovéto podobě vlastně neexistuje. A po dvou letech intenzivní fotografické práce chápu proč. Je to opravdu celoživotní sběratelský proces. Každá oblast slaví svátky jinak, každý kraj používá jiné výšivky. Jižní Čechy jsou jiné než Morava a jižní Morava je zase jiná než severní. Vím, že se někdo pokoušel dát to všechno dohromady, ale po pár letech to  vzdal. Já jsem se narodila ve znamení berana, jsem tvrdohlavá a rozhodla jsem se, že to dodělám, ať se děje cokoliv. Přijedeš fotit paní, která šije kroje, bydlí daleko v kopcích, kam se musíš dostat pěšky, je to čtyři kilometry. Dojdeš k ní, máš pocit, že ji vyfotíš, a máš to a ona ti začne popisovat: “A víte o tom, že u nás o Vánocích holky chodí o půlnoci házet práh?”… a najednou máš další tradici! A tu je potřeba vyfotit, zachytit. A tak postupně objevuješ další mini tradice, co nejsou tolik rozšířené.  

A to mě na tom právě baví. Ta touha po sbírání jednotlivých střípků a ta systematická, možná pro někoho pomalá cesta k perfektnímu cíli. Já mám ráda dlouhodobé projekty. Je to něco mezi lovem a sběratelstvím. Každá fotka do sbírky mi udělá radost. Mám to podobně jako lidi, co sbírají známky. A po pěti letech, když už si myslíš, že tu sbírku známek máš kompletní, tak vždycky může přijít nějaká známka z Mauriciu. Ano, všichni přece toužíme po modrém Mauriciu. 

Letos je ten lov trochu komplikovanější kvůli nouzovému stavu, ne?

Letos se bohužel nic většího nekoná. 

Masopust mám nafocený z předchozích let. Je důležité tam být, zažít atmosféru a zachytit ji po vizuální stránce.

Chtěla bych si sbalit batůžek do fiátka a odjet na Moravu nebo do jižních Čech, a jen tak pendlovat mezi vesnicemi. Stal by se ze mě nomád, který cestuje po českých a moravských tradičních zvyklostech. Určitě by se z měsíců staly roky. Tradice a svátky se mezi sebou velmi těsně střídají, každou chvíli je co slavit – vinobraní, senoseč, boží srdce… Asi  nejlepší variantou by bylo  se tam rovnou přestěhovat, a pak v sedmdesáti vydat vysněnou knihu. Stala bych se tak nejslavnějším fotografem v zemi, protože bych byla ta, která fotila ty tradice, které už neexistují, nebo se úplně změnily. 

Když se vrátím k masopustu, co pro tebe samotnou maska znamená a jak ji využíváš i ve své tvorbě?

Maska je obecně symbol a využíváme ji všichni. Používání masek pramení z archetypů. Jen se přizpůsobuje době, zeměpisnému místu a trendům. Princip masky je odosobnění se, pomáhá jít za svoji hranici a to mě jako fotografku baví. Díky druhé tváři měníme náladu, atmosféru i podstatu člověka/modela, a tím se změní význam toho, co tvořím.